Proč mám pocit, že musím být doma ten "dospělý", když se rodiče nezvládají?



Proč mám pocit, že musím být doma ten "dospělý", když se rodiče nezvládají?

Pokud se staráte o mladší sourozence, uklidňujete hádající se rodiče nebo řešíte finance rodiny, přebíráte roli, která by primárně měla patřit dospělým.

Proč k tomu dochází

Často se to stane postupně, aniž by si to kdokoliv v rodině plně uvědomil - jeden z rodičů je přetížený (nemocí, prací, vlastními problémy) a dítě se snaží "pomoct", aby byl doma klid.

Proč je důležité to pojmenovat

  • Dlouhodobě přebíraná odpovědnost navíc může vést k vyčerpání a pocitu, že na vlastní dětství nemáte nárok.

  • Nejde o to přestat rodině pomáhat úplně, ale najít hranici, co je přiměřené vašemu věku a co už je příliš.

Co můžete udělat

Zkuste s jedním z rodičů, kterému nejvíc důvěřujete, promluvit o tom, co vás tíží a co byste potřebovala míň na starosti. Pokud je to těžké doma, pomoci může i rozhovor se školním psychologem nebo výchovným poradcem.

Je normální takhle se cítit?

Ano, tento pocit má víc dětí a teenagerů, než by se zdálo - není to známka toho, že jste "přecitlivělá" nebo nevděčná.

Co když se rodiče urazí, že to řeším?

Zkuste to podat jako prosbu o pomoc, ne jako výčitku - "potřebuju si trochu víc odpočinout od starostí o rodinu" zní jinak než obvinění.

Další rady na téma: Proč mám pocit, že musím být doma ten "dospělý", když se rodiče nezvládají?



Přidej radu k tématu:


s