Jak se rostliny brání UV záření - mají vlastně vlastní "opalovací krém"?
Rostliny jsou UV záření vystaveny celý den po celou vegetaci, a přesto většina z nich nemá spálené listy. Mají totiž hned několik vlastních ochranných mechanismů, kterými se před ultrafialovým zářením chrání.
Chemická ochrana - flavonoidy a vosky
- v pokožkových buňkách listů se tvoří flavonoidy a antokyany - barviva, která absorbují UV záření dřív, než pronikne do hlubších, citlivějších vrstev listu,
- na povrchu mnoha listů je vrstva voskového kutikuly, která UV záření částečně odráží - proto mají například listy levandule nebo rozmarýnu charakteristický stříbřitý nádech,
- chlupy (trichomy) na listech, typické třeba u routa nebo divizny, také rozptylují a odrážejí sluneční záření.
Proč na horách a vysoko v Alpách jsou rostliny "fialovější"
Ve vyšších polohách je intenzita UV záření vyšší, a horské a alpské rostliny proto bývají výrazně zbarvené do červena, fialova nebo mají hustší chlupatý povlak - to je přímá adaptace na vyšší dávku UV záření, nikoli jen estetika.
Co z toho pro zahrádkáře plyne
- sazenice vypěstované ve skleníku nebo za oknem mají tenčí kutikulu a méně ochranných barviv - proto je potřeba je před vysazením na slunce postupně "zocelovat" (hardening off),
- fialové odrůdy bazalky, zelí nebo salátu snášejí intenzivní slunce o něco lépe než zelené odrůdy právě díky vyššímu obsahu antokyanů,
- list vystavený náhle silnému slunci po období pod mrakem může krátce vykazovat náznak "spály", než stihne zvýšit tvorbu ochranných barviv - obvykle se do pár dní srovná.
Pokud tedy chcete, aby sazenice zvládly přechod ze skleníku na záhon bez poškození, dejte jim 7-10 dní na postupné zvykání - začněte ve stínu, pak polostínu, a teprve pak na plné slunce.
