Co je to turgor a proč rostlina po zalití "znovu nabobtná"?
Když rostlinu zapomenete zalít, listy jí ochable povisnou, a stačí ji doslova pár hodin po zalití sledovat, jak se listy a stonky zase napřímí a "nabobtnají" do původního vzpřímeného tvaru. Za tímto jevem stojí fyzikální veličina zvaná turgor - vnitřní tlak, který buňkám rostliny dodává pevnost bez jediné kapky dřeva nebo kosti.
Co přesně je turgor
Turgor je tlak, kterým obsah rostlinné buňky (cytoplazma a hlavně velká centrální vakuola plná vodného roztoku) tlačí zevnitř na pevnou buněčnou stěnu. Buněčná stěna je dostatečně pružná, aby se dala mírně roztáhnout, ale zároveň dost pevná, aby tomuto tlaku odolala a nepraskla - podobně jako nafouknutá pneumatika, kterou zevnitř drží vzduch a zvenku pevná pryžová obaluje.
Jak turgor vzniká
Klíčovou roli hraje osmóza - voda se přirozeně pohybuje z prostředí s nižší koncentrací rozpuštěných látek do prostředí s vyšší koncentrací, dokud se koncentrace nevyrovnají nebo dokud tomu nezabrání protitlak. Vakuola uvnitř buňky obsahuje rozpuštěné cukry, soli a další látky, takže do ní voda z okolních buněk a z půdy neustále "táhne" osmózou. Jak voda do vakuoly vstupuje, vakuola bobtná a tlačí na cytoplazmu a tu na buněčnou stěnu - a právě tento vnitřní tlak je turgor.
Proč je turgor pro rostlinu tak důležitý
Na rozdíl od živočichů nemá většina rostlin vnitřní kostru - místo toho spoléhá právě na turgor, který dodává pevnost bylinným stonkům, listům, mladým výhonkům i celým nedřevnatým rostlinám. Je to prakticky jediný způsob, jak může tenký, zelený stonek bez dřevité výztuhy stát vzpřímeně a nezhroutit se pod vlastní vahou.
Co se stane při nedostatku vody
Pokud rostlina nemá dostatek vody v půdě, nemůže doplňovat vodu odcházející transpirací z listů, a vakuoly v buňkách postupně ztrácejí objem - buněčná stěna není zevnitř dostatečně podepřena a buňka "ochabne". Tomuto stavu se říká plazmolýza (při extrémním vysušení) nebo prostě ztráta turgoru, a navenek se projevuje jako ochablé, povadlé listy a stonky.
Proč zalití pomůže tak rychle
Jakmile je rostlině k dispozici voda, kořeny ji rychle nasávají a osmotický tlak během několika hodin znovu naplní vakuoly vodou - buněčné stěny se znovu napnou a rostlina se viditelně "vzpřímí" doslova před očima. Je to čistě fyzikální proces plnění buněk vodou, nikoli růst nových pletiv, a proto jde o tak rychlou a dramatickou změnu.
Kdy turgoru nelze už pomoci
Pokud je rostlina vystavena nedostatku vody příliš dlouho, buněčné stěny se mohou nevratně poškodit nebo buňky zcela odumřou - v takovém případě ani zalití turgor neobnoví a listy zůstanou zvadlé a suché napořád. Právě proto je důležité reagovat na první příznaky ochablosti listů včas, dokud je ztráta turgoru ještě vratná.
Turgor se podílí i na dalších jevech
Kromě udržení tvaru rostliny stojí turgor i za pohybem průduchů (stomat), za rychlými pohyby citlivky nebo masožravých rostlin, a obecně za tím, že čerstvá zelenina a ovoce po sklizni ztrácejí svoji "křupavost" - ztrácí totiž postupně vodu a s ní i turgor ve svých buňkách.
Kdy turgor selže i přes dostatek vody
Zajímavým a pro pěstitele matoucím jevem je situace, kdy rostlina vadne i při vlhké půdě - typicky po přehnojení nebo zasolení substrátu. Pokud je koncentrace rozpuštěných solí v půdním roztoku vyšší než uvnitř buněk kořene, osmóza se obrátí a voda naopak z kořenových buněk uniká ven do půdy, místo aby do nich vstupovala. Výsledkem je ztráta turgoru a vadnutí, přestože je v substrátu vody dostatek - časté nedorozumění u nadšenců, kteří po přehnojení "logicky" rostlinu ještě přilévají, což stav jen zhorší.
Turgor a pohyb průduchů
Otevírání a zavírání průduchů (stomat) na povrchu listu je přímo řízeno změnami turgoru ve dvou svěracích buňkách, které průduch obklopují - když do nich aktivně vstupují ionty draslíku, osmotickým tahem za nimi následuje voda, buňky zbobtnají a nerovnoměrným tvarem svých stěn průduch otevřou. Při nedostatku vody buňky turgor ztrácejí, zplihnou a průduch se uzavře, čímž rostlina omezí další ztráty vody transpirací.
Rychlé turgorové pohyby
Nejrychlejší a nejviditelnější demonstrací turgoru jsou pohyby citlivky (Mimosa pudica), jejíž listy se po dotyku během vteřiny složí, protože speciální buňky na bázi řapíku náhle a řízeně vypustí vodu a ztratí turgor. Podobný mechanismus, jen mnohem pomalejší, používají i masožravé rostliny jako mucholapka při uzavírání lapacích listů.
