Trochu mě matou názvy - Pěnišník, rododendron, azalka (Rhododendron) - znamenají totéž nebo co?

Z botanického hlediska je správný název pěnišník, v podstatě však znamenají názvy azalka, pěnišník a rododendron totéž. Zahrádkáři většinou říkají azalka spíše drobným, malolistým nebo opadavým druhům. Pěnišníky jsou jednou z jarních radostí. Kvetou brzy, v květnu a v červnu, a pyšní se celou paletou barev. V Severní Americe jich roste okolo 40 druhů. V České republice se pěstuje řada druhů rodu pěnišníku, žádný z nich však není domácí. Pěnišníky jsou skutečně nádherné, jejich květy mohou mít celou řadu odstínů růžové, červené, bílé, žluté a nachové. Tyčinky svou délkou přesahují květní lístky a vyčnívají ven z květu. Některé druhy mají úzké listy, listy jiných jsou vejčité. Květy některých druhů jsou porostlé lepkavými chlupy, které mravencům nedovolí přiblížit se ke sladkému nektaru. Semena jsou uzavřena v dlouhé, štíhlé tobolce. Rostlinám se nejlépe daří v kyselé půdě, na částečně zastíněných místech. Prvním rozsáhlejším pokusem o sbírku, která by poskytovala přehled o okrasných rostlinných druzích z cizích zemí, bylo v USA Arnoldovo arboretum v Bostonu, ve státě Massachusetts. Nejslavnějším ze sběratelů, který toto arboretum vysílal do světa, byl Ernest H. Wilson. Ten dal během svých cest do Orientu dohromady jednu z největších sbírek japonských druhů pěnišníku. Od té doby byla vypěstována řada překrásných nových kříženců.