Jak pěstovat Forzýcii pro bohaté žluté kvetení?

Co je forzýcie a proč se jí říká posel jara

Forzýcie (Forsythia) je opadavý okrasný keř, který patří mezi vůbec první dřeviny rozkvétající na jaře, často už v březnu, kdy ještě na většině ostatních rostlin nejsou žádné pupeny. Celý keř se v tomto období obalí intenzivně žlutými, zvonkovitými květy ještě dříve, než se objeví listy, díky čemuž vynikne i na dálku a mnozí zahradníci jí přezdívají posel jara. Rod forzýcie zahrnuje několik druhů a desítky kultivarů, které se liší výškou, hustotou růstu i odstínem žluté barvy květů, od světle citronové až po sytě zlatavou. Dorůstá obvykle výšky 1,5 až 3 metry a vytváří hustý, rychle se rozrůstající keř s obloukovitě prohnutými větvemi, které sahají téměř až k zemi.

Nároky na stanoviště

Forzýcie nejlépe kvete na plném slunci, kde vytváří nejhustší a nejbohatší květenství, i když ve stínu nebo polostínu přežije a roste dál, pouze s méně výrazným kvetením. Půdu snáší téměř jakoukoliv, od hlinité přes jílovitou až po lehce písčitou, ovšem nejlépe se jí daří na propustné, středně vlhké a živinami zásobené půdě. Je velmi tolerantní vůči městskému prostředí, znečištěnému ovzduší i přechodnému suchu, a proto se často vysazuje i podél silnic a v sídlištní zeleni. Nevhodné jsou pouze extrémně podmáčené a trvale vlhké pozemky, kde kořeny mohou začít hnít.

Kdy a jak forzýcii vysadit

Nejlepším termínem pro výsadbu forzýcie je podzim, kdy se keř stihne do příchodu zimy dobře zakořenit, případně brzké jaro před začátkem rašení. Výsadbová jáma by měla být zhruba dvojnásobně širší než kořenový bal, na dno se vloží vrstva kompostu smíchaného s vykopanou zeminou. Keř se usadí tak, aby kořenový krček zůstal v úrovni okolního terénu, poté se jáma zasype a důkladně proleje vodou. Pokud se vysazuje živý plot z forzýcie, doporučuje se dodržovat rozestup jednotlivých keřů kolem 60 až 80 centimetrů, aby se větve postupně propletly a vytvořily souvislou stěnu. Po výsadbě je vhodné keř zkrátit o třetinu, čímž se podpoří jeho zahuštění od báze.

Zálivka a hnojení

V prvním roce po výsadbě potřebuje forzýcie pravidelnou zálivku, zejména v suchých obdobích, kdy se doporučuje zalévat jednou týdně vydatnou dávkou vody. Po zakořenění se stává velmi odolnou vůči suchu a vzrostlý keř zvládá i delší letní období bez deště bez větší újmy na zdraví. Hnojení se provádí zpravidla jednou na jaře, ideálně hnojivem s vyšším obsahem fosforu a draslíku, které podporuje tvorbu květních pupenů pro následující sezónu. Přebytek dusíkatých hnojiv se naopak nedoporučuje, protože vede k přílišnému bujení listové hmoty na úkor kvetení.

Řez forzýcie po odkvětu

Klíčovým pravidlem při péči o forzýcii je provádět řez vždy bezprostředně po odkvětu, tedy zhruba v dubnu nebo v první polovině května, nikdy na podzim nebo v zimě. Forzýcie totiž zakládá květní pupeny pro příští rok už v létě a při pozdním řezu by zahradník odstranil právě ty větve, které by měly příští jaro kvést. Při řezu se odstraňují nejstarší a nejméně výkonné větve u báze, čímž se podpoří nárůst nových, silných výhonů, které v dalších letech ponesou nejbohatší kvetení. Starší, zanedbané keře lze zmladit radikálním řezem těsně nad zemí, po kterém forzýcie velmi ochotně obrazí a během jedné až dvou sezón znovu nabere na objemu.

Tvarování a živé ploty z forzýcie

Forzýcie se velmi dobře hodí i na volně rostoucí neformální živé ploty, protože její přirozeně obloukovitý tvar vyniká lépe bez přísného tvarování do geometrických forem. Pokud je přesto potřeba udržet kompaktnější a nižší tvar, je možné keř po odkvětu lehce zastřihnout, ale je třeba počítat s tím, že intenzivní stříhání do pravidelných tvarů omezuje množství květů v následující sezóně. Někteří zahradníci forzýcii kombinují s jinými jarně kvetoucími keři, jako je mochyně nebo zlatice, čímž vzniká dlouhá vlna žlutého kvetení od předjaří až do pozdní zimy.

Množení forzýcie řízky

Forzýcie se velmi snadno množí zelenými nebo polodřevitými řízky odebranými v létě, které se zapíchnou do substrátu z rašeliny a písku a za vlhkých podmínek během několika týdnů zakoření. Ještě jednodušší je množení tzv. odkopky, kdy se spodní větev ohne k zemi, částečně se zahrabe do půdy a na místě ohybu se ponechá, dokud nezakoření, poté se oddělí od matečné rostliny jako samostatný keř. Tento způsob je oblíbený zejména u zahradníků, kteří chtějí rychle a levně získat nové exempláře pro založení živého plotu bez nutnosti kupovat sazenice.

Choroby a škůdci forzýcie

Forzýcie patří mezi velmi odolné dřeviny, které jen zřídka napadají choroby nebo škůdci, přesto se v dlouhodobě vlhkém a chladném počasí může objevit plíseň šedá na poškozených částech výhonů. Ze škůdců se občas vyskytují mšice na mladých výhonech, zejména na jaře, které lze v případě potřeby řešit postřikem mýdlovým roztokem nebo podporou přirozených predátorů jako jsou slunéčka. Vážnějším problémem bývá spíše nesprávná péče, konkrétně přemokření kořenů na nevhodně vlhkém stanovišti, které může vést k hnilobě kořenů a postupnému odumírání keře.

Forzýcie v kompozici zahrady

Forzýcie se nejlépe uplatní jako solitérní keř na trávníku, kde v předjaří vytvoří výrazný žlutý akcent, dokud okolní vegetace ještě spí. Stejně dobře funguje jako součást smíšeného záhonu, kde navazuje na pozdější kvetení jiných keřů a trvalek, nebo jako hustý neformální živý plot oddělující jednotlivé části zahrady. Díky rychlému růstu a nenáročnosti je vhodná i pro začínající zahradníky, kteří chtějí dosáhnout rychlého a výrazného efektu bez náročné údržby. V kombinaci s modře kvetoucími cibulovinami, jako jsou sněženky nebo scily, vzniká na jaře velmi působivý barevný kontrast.