Jak severská tundrová vegetace ovlivňuje ukládání uhlíku v krajině

Dotaz čtenářky: "V dokumentu o klimatické změně zazněla informace, že severské rašeliniště ukládá víc uhlíku než tropické deštné lesy. Zdálo se mi to překvapivé – jak to ty nízké byliny dokážou?"

Proč tundra a rašeliniště ukládají tolik uhlíku

Klíčem není rychlost růstu rostlin (ta je v tundře naopak extrémně pomalá), ale rychlost rozkladu odumřelé organické hmoty. V chladném, často zamokřeném a kyslíkem chudém prostředí rašelinišť se odumřelé rostlinné zbytky rozkládají jen minimálně, a tak se hromadí vrstva po vrstvě po tisíce let – vzniká rašelina, obrovský zásobník uhlíku uzamčeného mimo atmosférický koloběh.

Jak velké je toto uložené množství

Odhady uvádějí, že severské a arktické půdy (včetně permafrostu a rašelinišť) obsahují uloženo více uhlíku než je momentálně v celé zemské atmosféře. Jde o jeden z největších přírodních zásobníků uhlíku na planetě, a to i přesto, že tundrová vegetace samotná produkuje jen zlomek biomasy ve srovnání s tropickým lesem.

Co se stane, když je tato rovnováha narušena

• Tání permafrostu zpřístupňuje dříve zmrzlou organickou hmotu bakteriálnímu rozkladu, při kterém se uvolňuje oxid uhličitý i metan.
• Odvodnění rašelinišť (pro zemědělství nebo těžbu) vystavuje rašelinu kyslíku, čímž se zahájí rozklad a uvolňování dříve uzamčeného uhlíku.
• Požáry tundry, které jsou kvůli klimatické změně čím dál častější, uvolňují zásobník uhlíku prakticky okamžitě místo postupného rozkladu.

Proč je ochrana rašelinišť klimaticky významná

Zachování nenarušených, zamokřených rašelinišť a tundry je proto považováno za jedno z klíčových opatření v boji proti klimatické změně – nejde jen o ochranu biodiverzity, ale o prevenci uvolnění obrovského množství dříve uzamčeného uhlíku zpět do atmosféry.

Tento text shrnuje obecně dostupné vědecké poznatky o ukládání uhlíku v severských ekosystémech a nejde o kompletní vědeckou analýzu klimatických modelů.

Časté dotazy

Kolik uhlíku je v tundrových půdách ve srovnání s lesy? Odhady se liší podle metodiky, ale severní permafrostové půdy obsahují podle některých odhadů víc uhlíku než všechny světové lesy dohromady.

Jak rychle se uhlík z rozmrzajícího permafrostu uvolňuje? Proces je postupný, ale zrychluje se s rostoucí teplotou, a vědci sledují zejména riziko náhlého zrychlení při dosažení určitých klimatických prahů.

Dá se ztráta rašelinišť nějak kompenzovat? Obnova zamokření odvodněných rašelinišť (tzv. rewetting) je jedna z uznávaných metod, jak částečně zastavit další únik uhlíku z již narušených lokalit.

Jak se toto téma promítá do mezinárodní klimatické politiky

Ochrana rašelinišť a tundry je stále častěji zahrnována do národních klimatických strategií jako nákladově efektivní opatření, protože zabránění degradaci existujícího přírodního úložiště uhlíku je obvykle levnější než následné technologické odstraňování CO2 z atmosféry.

Shrnutí

Severské a arktické půdy včetně permafrostu a rašelinišť obsahují uloženo víc uhlíku než je momentálně v celé zemské atmosféře, díky minimálnímu rozkladu odumřelé organické hmoty v chladném, kyslíkem chudém a často zamokřeném prostředí. Toto obrovské úložiště je ohroženo táním permafrostu, odvodněním rašelinišť pro zemědělství a stále častějšími požáry tundry kvůli klimatické změně.

Zachování nenarušených rašelinišť a tundry je proto zahrnováno do národních klimatických strategií jako nákladově efektivní opatření – zabránění degradaci existujícího přírodního úložiště uhlíku je obvykle levnější než následné technologické odstraňování CO2 z atmosféry. Obnova zamokření odvodněných rašelinišť patří mezi uznávané metody zastavení dalšího úniku uhlíku z již narušených lokalit.

Jak se projekty obnovy rašelinišť realizují v praxi

Obnova zamokření odvodněných rašelinišť typicky zahrnuje zazdění nebo zasypání dříve vybudovaných odvodňovacích kanálů, které byly historicky vybudovány za účelem zemědělského nebo těžebního využití půdy. Po obnovení přirozené hladiny vody se postupně obnovuje i rašeliništní vegetace a s ní spojená schopnost dalšího ukládání uhlíku, i když plná obnova ekosystémové funkce trvá desítky let.

Takové projekty bývají financovány kombinací státních dotací a mezinárodních klimatických fondů, protože přínos v podobě zabráněných emisí uhlíku má přesahující, nejen lokální význam pro klimatickou politiku.

Veřejně dostupné mapy rozsahu rašelinišť a jejich stavu ohrožení, publikované některými ochranářskými organizacemi, umožňují i laické veřejnosti sledovat, jak se tento klimaticky významný typ krajiny v průběhu let proměňuje.

Veřejně dostupné klimatické kalkulačky umožňují laikovi orientačně odhadnout dopad různých scénářů ochrany či degradace rašelinišť na budoucí úroveň emisí CO2.

Mezinárodní klimatické konference věnují tématu rašelinišť stále větší prostor, s rostoucím důrazem na jejich zahrnutí do národních závazků ke snížení emisí vedle tradičněji diskutovaných opatření jako obnovitelné zdroje energie.

Checklist: rozpoznání ohroženého rašeliniště

Odborníci na klimatickou politiku zdůrazňují, že ochrana rašelinišť patří mezi nejlevnější dostupná opatření ke snížení emisí ve srovnání s nákladnými technologickými řešeními, což z ní dělá atraktivní prioritu i pro státy s omezeným rozpočtem na klimatická opatření.