Sebepoškozování u teenagerů - jak rozpoznat varovné signály a jak reagovat
Mám podezření, že se moje dítě nebo blízký kamarád sebepoškozuje, a nevím, jak na to mám reagovat, abych nic nezhoršil/a.
Pokud je teď někdo v bezprostředním ohrožení života, nečekej a volej 112 nebo 155.
Linka bezpečí 116 111 - nonstop, zdarma, pro děti a mladé lidi do 18 let (i anonymně, i online na linkabezpeci.cz)
Linka první psychické pomoci 116 123 - nonstop, zdarma, pro kohokoliv v psychické krizi
CSSP - Centrum krizové intervence a další krizová centra ve větších městech poskytují i osobní konzultaci bez objednání
Co sebepoškozování je a není
Sebepoškozování (např. řezání, pálení, škrábání kůže) je způsob, jakým se někdo snaží zvládnout velmi intenzivní emoce - úzkost, prázdnotu, vztek na sebe nebo pocit ztráty kontroly. Není to vždy totéž jako pokus o sebevraždu, ale je to vždy signál, že člověk trpí a potřebuje pomoc.
Varovné signály, kterých si všimnout
Nošení dlouhých rukávů nebo kalhot i v horkém počasí, vyhýbání se situacím, kde by bylo vidět tělo (plavání, sport).
Nevysvětlené jizvy, škrábance, modřiny, často v opakujících se vzorcích na stejném místě (předloktí, stehna).
Nalezené ostré předměty (žiletky, jehly) na neobvyklých místech, nebo náhlý nedostatek běžných věcí (zapalovače, žiletky).
Výrazné stažení se do sebe, časté zavírání se v koupelně nebo pokoji, zhoršená nálada bez zjevné příčiny.
Jak reagovat - co pomáhá
Zůstaňte klidní a neodsuzujte. Reakce plná panice, vzteku nebo zklamání dítě spíš donutí se ještě víc uzavřít a skrývat to, co dělá.
Mluvte přímo, ale citlivě. Například: "Všiml/a jsem si jizev na tvé ruce. Bojím se o tebe a chci vědět, jak se máš." - otevřená, nehodnotící otázka funguje lépe než výčitky.
Poslouchejte víc, než mluvte. Cílem první reakce je dát dítěti najevo, že ho vyslechnete bez trestu, ne okamžitě "vyřešit problém".
Vyhledejte odbornou pomoc - praktický lékař může doporučit dětského psychologa nebo psychiatra, školní psycholog je další dostupná první kontaktní osoba.
Co nedělat
Nevyhrožujte, nezesměšňujte a netrestejte za sebepoškozování - tyto reakce zvyšují stud a riziko, že si dítě přestane sdělovat, co prožívá. Sebepoškozování samo o sobě nezmizí jen zákazem, potřebuje pochopení skutečné příčiny a odbornou podporu.
