Proč je OK nebýt v pohodě a jak o tom mluvit
"Jak se máš?" "Dobře." Kolikrát jsi to odpověděl/a, i když to tak úplně nebyla pravda? Je velký tlak tvářit se "v pohodě" - na sítích, před kamarády, i před rodiči. Jenže schovávání toho, jak se skutečně cítíš, dlouhodobě vyčerpává.
Proč to tak často děláme
Bojíme se, že budeme na obtíž, že nás budou litovat, že to vypadá jako slabost, nebo že nás nikdo nepochopí. Realita je ale opačná - mluvit o tom, co prožíváš, je projev síly a odvahy, ne slabosti, a většinou vede k tomu, že se cítíš míň sám/sama.
Jak začít mluvit, i když je to těžké
- Nemusíš to vysvětlit perfektně hned napoprvé - stačí začít "Nejsem teď úplně v pohodě a chtěl/a bych o tom mluvit."
- Vyber si člověka, u kterého se cítíš bezpečně - nemusí to být ten, kdo je ti "nejblíž navenek".
- Pokud je těžké mluvit s lidmi, které znáš, zkus anonymní linku pomoci - i tam tě vyslechnou bez posuzování.
- Psaní (deník, zprávy sobě) může být první krok, než to řekneš nahlas.
Nebýt v pohodě je součástí lidského života - a není to důvod se stydět ani se za to omlouvat. Pomoc existuje a je v pořádku si o ni říct.
Nejsi na to sama/sám. Pokud se necítíš dobře a potřebuješ si s někým promluvit, ozvi se rodiči, jinému dospělému, kterému věříš, nebo zavolej na Linku bezpečí 116 111 (zdarma, nonstop) či Linku první psychické pomoci 116 123. V akutní krizi volej 112 nebo 155.
