Jak severské lišejníky slouží jako potrava sobům a jak rychle rostou
Dotaz čtenáře: "Při dokumentu o sobech v Laponsku zazněla informace, že v zimě žerou téměř výhradně lišejníky zpod snihu. Vydrží jim to růst dost rychle, aby to stačilo celým stádům?"
Proč jsou lišejníky klíčovou potravou sobů
Lišejníky, zejména druhy rodu Cladonia (lišejník sobí) a Cetraria (lišejník islandský), tvoří v zimě naprosto zásadní zdroj potravy sobů, protože zůstávají dostupné i pod vrstvou snihu, kterou soby dokážou kopyty rozhrabat. Obsahují specifické polysacharidy (lišejníkový škrob), které umožňují sobům přežít měsíce, kdy jiná vegetace není dostupná nebo je zasněžená.
Jak pomalu lišejníky rostou
Lišejníky patří mezi nejpomaleji rostoucí organismy na Zemi – roční přírůstek lišejníku sobího se pohybuje typicky v řádu jen několika milimetrů, u některých druhů ještě méně. Obnova lišejníkového porostu po úplném spasení nebo požáru tundry trvá desítky let, u některých porostů i více než půl století.
Proč je to problém pro pastvu sobů
- Nadměrná pastva stejné plochy vyčerpá lišejníkovou vrstvu rychleji, než se dokáže obnovit.
- Tradiční pasení sobů proto vyžaduje rozsáhlé sezónní stěhování stád mezi různými pastvinami, aby se dala jedné lokalitě dostatečná doba na obnovu.
- Klimatická změna a tání sněhu v netypickou dobu ztěžuje sobům přístup k lišejníku, protože vrstva ledu po dešti a zámrzu se pak hůře prokopává.
Co to znamená pro tradiční život severských národů
Sámové a další severské národy závislé na chovu sobů musejí svůj způsob pastvy přizpůsobovat pomalému růstu lišejníku – tradiční znalost, kde a kdy se stádo může pást, aby se pastviny nevyčerpaly, byla po generace klíčovou součástí jejich hospodaření, a dnes je stále více narušována rychlostí klimatických změn a rozšiřující se infrastrukturou (silnice, těžba) fragmentující pastviny.
Tento text shrnuje obecné ekologické poznatky o lišejnících a pastvě sobů a nejde o komplexní popis celé problematiky sobího chovu.
Časté dotazy
Jedí lišejník i jiná zvířata, ne jen soby? Ano, i další arktická zvířata jako karibu v Severní Americe se na lišejníku v zimě podobně spoléhají, protože jde o jeden z mála zdrojů potravy dostupných pod snihem.
Mohou lidé lišejník sobí konzumovat? Historicky byl v extrémní nouzi využíván i lidmi po speciální úpravě (vyluhování hořkých a dráždivých látek), ale běžně se jako lidská potrava nepoužívá.
Jak se liší lišejník sobí od mechu? Lišejníky jsou symbiotický organismus řasy a houby, zatímco mechy jsou skutečné rostliny – botanicky jde o zcela odlišné organismy, i když vzhledově mohou být na první pohled zaměnitelné.
Jak se sámští pastevci přizpůsobují pomalé obnově lišejníku
Tradiční znalost sezónního stěhování stád mezi letními a zimními pastvinami, předávaná po generace, umožňovala lišejníkovým porostům dostatek času na obnovu, než se stádo na stejné místo vrátilo o rok později.
Shrnutí
Lišejníky rodu Cladonia a Cetraria tvoří v zimě zásadní zdroj potravy sobů díky přístupnosti i pod vrstvou snihu a obsahu specifických polysacharidů umožňujících přežití měsíců bez jiné dostupné vegetace. Lišejníky patří mezi nejpomaleji rostoucí organismy na Zemi s ročním přírůstkem jen v řádu milimetrů, obnova porostu po úplném spasení trvá desítky let.
Sámové a další severské národy musí svůj způsob pastvy přizpůsobovat pomalému růstu lišejníku prostřednictvím rozsáhlého sezónního stěhování stád mezi pastvinami, aby jedné lokalitě dala dostatečný čas na obnovu. Klimatická změna a tání sněhu v netypickou dobu ztěžuje sobům přístup k lišejníku kvůli vrstvě ledu po dešti a zámrzu, což narušuje tuto po generace předávanou tradiční znalost.
Jak lišejníky slouží jako indikátor čistoty ovzduší
Kromě role v potravním řetězci sobů slouží lišejníky i jako citlivý bioindikátor kvality ovzduší, protože jsou extrémně citlivé na znečištění oxidem siřičitým a dalšími polutanty. Jejich hojnost nebo absence v konkrétní lokalitě umožňuje vědcům odhadnout dlouhodobou úroveň znečištění vzduchu bez nutnosti instalace nákladných měřicích přístrojů.
Tento indikační vlastnost lišejníků se využívá i v městském prostředí, kde přítomnost nebo absence určitých druhů na kůře stromů dává orientační obrázek o kvalitě místního ovzduší v dané čtvrti v porovnání s jinými částmi města.
Fotografická dokumentace lišejníkového porostu před a po spasení stádem sobů slouží výzkumníkům jako vizuální důkaz skutečné rychlosti obnovy tohoto extrémně pomalu rostoucího organismu v konkrétní lokalitě.
Dokumentární filmy o životě sámských pastevců sobů nabízejí vizuální vhled do tradičního hospodaření s lišejníkovými pastvinami popsaného v tomto článku.
Výzkumné stanice sledující populace sobů v severní Skandinávii a na Sibiři kombinují satelitní sledování stád s pozemním mapováním stavu lišejníkových pastvin, aby lépe predikovaly budoucí dostupnost potravy.
