Jak se liší severská flóra Islandu od flóry Norska a Švédska

Dotaz čtenáře: "Cestoval jsem po Islandu a čekal jsem podobnou vegetaci jako v norských fjordech, ale byla mnohem chudší na druhy a s minimem stromů. Čím to je?"

Proč je flóra Islandu chudší na druhy

Island je sopečný ostrov vzniklý geologicky relativně nedávno a oddělený od evropské pevniny mořem, což výrazně omezilo přirozené šíření rostlinných druhů ze zbytku kontinentu po poslední době ledové. Norsko a Švédsko jsou naproti tomu propojené s evropskou pevninou a jejich flóra se obnovovala kontinuálním šířením druhů ze stabilnějších jižnějších oblastí. Island má proto podstatně nižší druhovou rozmanitost cévnatých rostlin než srovnatelně velké území ve Skandinávii.

Konkrétní rozdíly ve vegetaci

• Lesní porosty – Norsko a Švédsko mají rozsáhlé jehličnaté lesy (smrk, borovice), zatímco Island je téměř bezlesý; jeho původní řídké břízové porosty byly z velké části odstraněny už středověkým osídlením a pastvou.
• Sopečná půda – islandská vegetace se musí přizpůsobit mladým, minerálně specifickým sopečným půdám a popelovým usazeninám, které se v kontinentální Skandinávii nevyskytují ve stejné míře.
• Vlhkost a geotermální vliv – islandská geotermální aktivita vytváří mikroklimatické ostrůvky s odlišnou vegetací (teplomilnější druhy u horkých pramenů) uprostřed jinak chladné krajiny.
• Endemické druhy – Island má several endemických nebo téměř endemických druhů přizpůsobených jeho specifické izolaci, zatímco skandinávská flóra je sdílená s širším kontinentálním areálem.

Co mají společné

Všechny tři oblasti sdílejí typickou subarktickou a tundrovou vegetaci ve vyšších a severnějších partiích – vřesovce, ostřice, rašeliništní rostliny a nízké keříky jsou společným prvkem napříč celým severským regionem, i když jejich konkrétní zastoupení druhů se liší.

Proč je to zajímavé z hlediska ochrany přírody

Nízká druhová diverzita a pomalá obnova islandské vegetace po narušení (např. erozí nebo nadměrnou pastvou) dělá ostrov obzvlášť citlivým na zásahy člověka ve srovnání s odolnější, druhově bohatší skandinávskou pevninou.

Tento text shrnuje obecné biogeografické poznatky a nejde o úplný přehled všech rozdílů mezi jednotlivými severskými oblastmi.

Časté dotazy

Proč je na Islandu tak málo původních stromů? Kombinace přirozeně nízké druhové diverzity po osídlení ostrova a intenzivního kácení a pastvy od středověku vedla k téměř úplnému odlesnění velké části ostrova.

Probíhá na Islandu obnova lesů uměle? Ano, probíhají rozsáhlé programy výsadby, zejména s dovezenými odolnými druhy jako sibiřský smrk nebo aljašská topol, protože původní březové porosty se obnovují velmi pomalu.

Je islandská flóra chráněná zákonem? Ano, řada endemických a vzácných druhů podléhá ochraně, a sběr rostlin ve volné přírodě je na Islandu regulován podobně jako v jiných evropských zemích.

Jak geotermální teplo vytváří neobvyklé mikroklimatické ostrůvky

V okolí horkých pramenů a gejzírů na Islandu najdeme rostliny, které by jinde v tak severní zeměpisné šířce nepřežily, protože teplo z podzemí vytváří lokálně mnohem příznivější podmínky než okolní chladná krajina.

Shrnutí

Island má kvůli geologicky nedávnému vzniku a izolaci od evropské pevniny podstatně chudší flóru než Norsko a Švédsko, kde se vegetace obnovovala kontinuálním šířením druhů ze stabilnějších jižnějších oblastí. Island je navíc téměř bezlesý, protože původní řídké břízové porosty byly z velké části odstraněny středověkým osídlením a pastvou, zatímco Skandinávie si zachovala rozsáhlé jehličnaté lesy.

Geotermální aktivita vytváří na Islandu lokální mikroklimatické ostrůvky s teplomilnější vegetací uprostřed jinak chladné krajiny, a probíhají rozsáhlé programy umělé obnovy lesů s dovezenými odolnými druhy. Nízká druhová diverzita a pomalá obnova islandské vegetace po narušení dělá ostrov obzvlášť citlivým na zásahy člověka ve srovnání s odolnější, druhově bohatší skandinávskou pevninou.

Jak se islandský přístup k obnově lesů liší od skandinávského hospodářství

Zatímco Norsko a Švédsko provozují rozsáhlé, komerčně orientované lesní hospodářství s původními jehličnatými druhy, islandské programy obnovy lesů mají primárně ekologický a protierozní cíl, ne komerční těžbu dřeva, a často využívají i nepůvodní, rychle rostoucí druhy přizpůsobené specifickým sopečným podmínkám ostrova. Tento rozdílný přístup odráží odlišnou historii i current stav obou typů krajiny.

Islandská vláda dlouhodobě podporuje dobrovolnické i státní programy výsadby s cílem zastavit erozi půdy způsobenou historickým odlesněním, což je problém, se kterým se Skandinávie díky zachovaným původním lesům ve stejné míře nepotýká.

Návštěvníci Islandu si často všimnou rozdílu mezi divokou, nízkou vegetací venkova a dovezenými vzrostlými stromy v parcích hlavního města Reykjavíku, které jsou výsledkem desetiletí trvajících programů umělé obnovy zeleně.

Srovnávací studie islandské a skandinávské flóry jsou dostupné i v populárně-naučné literatuře zaměřené na severskou přírodu pro širší veřejnost.

Islandská vláda financuje dlouhodobý monitoring úspěšnosti programů obnovy lesa, jehož výsledky jsou veřejně publikovány a slouží jako podklad pro plánování dalších výsadeb v následujících desetiletích.