Nesnáším, když se mě někdo dotýká! Co s tím?



Nesnáším, když se mě někdo dotýká! Co s tím?

Zvýšená citlivost na dotyky je v pubertě docela běžná a může souvisí s hormonálními změnami, potřebou osobního prostoru nebo jednoduše osobní povahou. Nemusí to znamenat nic špatného.

Proč se potřeba osobního prostoru v pubertě zvyšuje

S dospíváním roste potřeba vlastní nezávislosti a kontroly nad vlastním tělem, což zahrnuje i větší citlivost na to, kdo a jak se tě dotýká. Jde o normální součást budování vlastní identity.

Jak sdělit ostatním, že nechceš být dotýkaná/ý

  • Je v pořádku jasně a klidně řekni "nemám rád/a, když se mě dotýkáš", i blízkým lidem jako rodině.

  • Nemusíš se omlouvat nebo vysvětlovat důvod do detailu – tvoje hranice jsou platné bez ohledu na to, jak je zdůvodníš.

  • Pokud slovní vyjádření nefunguje, je v pořádku fyzicky se odklonit nebo odejít ze situace.

Kdy může nepříjemný pocit z dotyku signalizovat víc

Pokud je odpor k dotykům extrémní, spojený s úzkostí nebo paniky, nebo pokud souvisí s konkrétní negativní zkušeností (nevítaný dotyk, násilí), může být užitečné promluvit s odborníkem (školní psycholog, terapeut) o tom, co stojí za touto citlivostí.

Je v pořádku odmítnout objetí i od blízké rodiny?

Ano, máš právo na své fyzické hranice i vůči nejbližším lidem. Láska k rodině neznamená, že musíš akceptovat každý fyzický kontakt, který ti není příjemný.

Proč mě některé dotyky obtěžují víc než jiné?

Citlivost na dotyk se může lišit podle místa (ruce, vlasy, obličej), síly nebo kontextu – je běžné, že některé typy dotyku jsou příjemné a jiné nepříjemné, aniž by to muselo mít jeden jasný důvod.

Pomáhá mluvit s odborníkem, pokud mě odpor k dotykům hodně omezuje v běžném životě?

Ano, pokud citlivost na dotyk znemožňuje běžné sociální interakce nebo je spojená s úzkostí, školní psycholog nebo terapeut může pomoct identifikovat příčinu a najít způsoby, jak se s tím lépe vyrovnat.

Další rady na téma: Nesnáším, když se mě někdo dotýká! Co s tím?

Gustav 30.června 2016 napsal:
Protože už nejsi malá holčička, která zčásti proto, že je dobře vychovaná, a z druhé části vynervovaně snášela, když ji někdo mačkal jako plyšové zvířátko. Začínáš chápat, že tvé tělo je něco víc než jen předmět, že si musíš začít zvykat na pocit uvědomování si svého těla, a proto je zcela tvým právem vytvořit si určitý odstup. Jako pozdrav strýčkovi, který přijde na návštěvu, nebo tátovu kamarádovi, stačí stisk ruky. Proč by sis ty měla nechat líbit nějaké důvěrnosti, které si tvoje maminka nechce nechat líbit a energicky si je vyprošuje. Nikdo z dospělých nemá právo vnucovat ti své doteky, pokud to nechceš. Tvé tělo patří jen a jen tobě. To platí i o osahávání v tlačenicích v autobuse nebo na školním dvoře. Pokud tě někdo obejme a stiskne proti tvé vůli, nebo dokonce se tě dotkne na prsou nebo na zadečku, jedná se o sexuální obtěžování, které se na rozdíl od dotěrnosti stává trestným činem. Oč dříve se naučíš se bránit, o to lépe.


Smutná statistická čísla dokládají, že asi 70% žen je na svém pracovišti sexuálně obtěžováno. Proto není určitě na škodu, když se naučíš bránit tak brzy, jak je to jen možné.
Proč ne například v kurzu sebeobrany? Někdy se stává, že je dívka odkázána dohonit chytrostí a triky to, v čem ji muži předbíhají silou.


Přidej radu k tématu:


s