Jak mám matce říct, že mě to její věčné vyptávání leze na nervy?

Souhlas s tím, že otázky matek mohou člověka pěkně vytočit Kdo má náladu podávat zprávu o každé minutě svého života anebo sdělovat všechny své myšlenkové pochody? Na druhé straně si musíš přiznat, že ti dlouhá léta nevadilo, že se matka o vše starala. Proto například pozná, že když si okusuješ palec, máš starosti, a že se můžeš vzteknout, když někdo zkracuje tvé křestní jméno. Určitě není pro maminku lehké si nyní zvyknout na to, že dospíváš a že už tolik nepotřebuješ její ochranu. V tom nejhorším případě se stává i to, že se cítí nepotřebná a nemilovaná. Možná, že tomu můžeš pomoci tak, že se začneš osamostatňovat pomalu a nenásilně. Ponechej jí i nadále pocit, že je součástí tvého života, pověz jí občas sama od sebe, jaký jsi měla den, a jak ti je. Tak dosáhneš toho, že se maminka nebude cítit ponechána stranou, a bude respektovat tu skutečnost, že jsou věci, o kterých neví a do kterých jí také nic není.