Co dělat, když se stydím za svůj vzhled a rodiče to nechápou?
Tělo se v pubertě hodně a rychle mění, a ne vždy způsobem, se kterým se člověk hned sžije. Je naprosto normální, že tě to trápí - a stejně normální je, že to rodiče, kteří tuto fázi mají dávno za sebou, nemusí hned vnímat stejně intenzivně.
Proč se rodiče a dítě v tomto často neshodnou
Rodiče často chtějí pomoct slovy jako "to je normální" nebo "to brzy přejde" - mají pravdu, ale pro tebe to v danou chvíli nic neřeší, protože se s tím musíš potýkat teď. Zlehčení není totéž jako nezájem, jen to v tu chvíli nepomáhá.
Co může pomoct
Zkus rodičům přesně popsat, co tě trápí, ne jen obecně "nelíbím se si" - konkrétní obavy se řeší snáz než neurčitý pocit.
Omez čas na sociálních sítích, pokud zjišťuješ, že po scrollování cítíš horší nálady ohledně vzhledu - upravené fotky tam neukazují realitu.
Mluv o tom i s kamarády - většina vrstevníků prochází podobnými pocity, i když to na první pohled nevypadá.
Pamatuj, že tělo v pubertě ještě není "hotové" - proporce i vzhled se budou dál měnit, aktuální stav není konečný.
Kdy vyhledat pomoc
Pokud nespokojenost s vzhledem vede k výraznému omezování jídla, izolaci od lidí nebo silným úzkostným stavům, je důležité o tom mluvit s dospělým, kterému věříš, nebo přímo s lékařem či psychologem - takové pocity se nemusí řešit samy a odborná pomoc může hodně usnadnit.
