Je normální, že jsem nejraději sama?



Je normální, že jsem nejraději sama

Ano, naprosto – preference samoty je přirozená osobnostní vlastnost, ne problém, který je nutné "napravit". Lidé se liší v tom, kolik sociálního kontaktu potřebují.

Proč jsou někteří lidé introvertnější

  • Introverti čerpají energii ze samoty, zatímco extroverti ji čerpají z kontaktu s lidmi.

  • Jde o vrozenou osobnostní charakteristiku, podobně jako jiné rysy osobnosti.

  • Introverze neznamená plachost nebo nesociálnost – jen jiný způsob získávání energie.

Kdy může být izolace signálem něčeho víc

Pokud preferuješ samotu, ale zároveň se cítíš smutná, úzkostná nebo ztrácíš zájem o věci, které tě dřív bavily, může jít o víc než jen osobnostní preferenci – stojí za to to probrat s někým důvěryhodným.

Proč je v pořádku mít menší okruh přátel

Kvalita přátelství je důležitější než jejich počet – pár blízkých vztahů může být zdravější a naplňující víc než mnoho povrchních kontaktů.

Je introverze porucha, kterou je třeba léčit?

Ne, introverze je normální osobnostní rys, ne porucha. Je to jen jiný způsob fungování, ne problém, který vyžaduje nápravu.

Jak rozpoznám, zda jde o introverzi, nebo o depresi?

Introverze přináší klid a energii ze samoty, zatímco deprese obvykle zahrnuje smutek, ztrátu zájmu o oblíbené aktivity a celkový pokles energie i v situacích, které by jinak bavily. Pokud máš pochybnosti, konzultace s psychologem pomůže rozlišit.

Musím se přemáhat k větší socializaci, pokud mi nevadí být sama?

Ne, pokud jsi se svou mírou socializace spokojená a funguje to pro tebe, nemusíš se nutit do větší společenské aktivity jen proto, že to "dělají ostatní".

Další rady na téma: Je normální, že jsem nejraději sama?

Tibor 11.července 2016 napsal:
Každá dívka si musí najít svoji cestu džunglí dospívání. Některá
se vrhá zvědavě a podnikavě do každé situace, ostatní
už ale mají strach jít před dveře, protože se jim může někdo
smát nebo dělat hloupé poznámky. Obojí je úplně normální
a po nějaké době to opět samo zmizí. Kritické je, když se
od všeho stahuješ zpátky proto, že se necítíš ve své kůži.
Když chceš být nejen sama, ale je ti všechno úplně jedno.
Odsud začíná být tvá cesta hledání sebe sama nebezpečná,
neboť potlačuješ, co cítíš. Abys tuto fázi přestála, musíš ze
sebe vydat svoje pocity. Neschovávej, že jsi smutná, bezradná
nebo sama. Svěř se tomu, o kom víš, že tě má rád.
Může to být tvoje matka, babička nebo dobrá přítelkyně. Když nemáš vůbec nikoho, komu můžeš důvěřovat, sáhni
v nouzi po telefonu. Na nouzové lince jistě zastihneš někoho,
kdo s tebou bude mluvit a může ti přesně poradit, jak to
bude pokračovat. Nedovol, aby tě tvoje samota pohltila.


Přidej radu k tématu:


s