Jak zůstat dobrými prarodiči, aniž bychom se pletli do výchovy
Dotaz čtenářky: "Chci být pro vnoučata oporou, ale dcera mi dává najevo, že se příliš pletu do výchovy. Jak najít správnou míru?"
Role prarodiče je podpůrná, ne rozhodovací
I s nejlepším úmyslem platí, že konečné rozhodnutí o výchově patří rodičům dítěte, prarodiče mají roli doplňkovou – lásky, zkušenosti a odlehčení, ne druhé autority, která výchovu koriguje nebo zpochybňuje.
Jak pomáhat bez pocitu zasahování
Ptejte se, než jednáte – "jak to u vás děláte, abych to u sebe dělala stejně?" místo rozhodování podle vlastního úsudku, i když se vám zdá správnější.
Nabízejte pomoc konkrétně, ne obecně ("mohu si ho vzít ve středu odpoledne, kdybyste potřebovali") – rodiče snáze přijmou konkrétní nabídku než obecné "kdyby něco, stačí zavolat".
Pokud máte výhradu k výchovnému postupu, vyjádřete ji jednou a věcně, ne opakovaně a před dítětem – opakovaná kritika před vnoučaty podkopává rodičovskou autoritu a vede k napětí.
Co dělat, když se objeví konflikt
Pokud dcera/syn dá najevo nespokojenost, raději se zeptejte, co konkrétně vadí, než se obhajujte. Prarodičovský vztah funguje nejlépe, když prarodiče respektují, že vychovávají "ti druzí", a oni sami si zaslouží důvěru právě tím, že hranice respektují.
