Jak bezpečně rozlišit divokou mrkev od jedovatého bolševníku při pěstování
Proč je důležité umět tyto dva druhy rozlišit
Divoká mrkev a bolševník velkolepý patří do stejné botanické čeledi miříkovitých a na první pohled, zejména v raném stadiu růstu, si mohou být nápodobně podobné - obě mají zpeřené listy a bílé okolíkaté květy. Rozdíl mezi nimi je ale zásadní - divoká mrkev je neškodná a v mírném množství i jedlá rostlina, zatímco bolševník velkolepý obsahuje látky, které po styku s kůží a následném slunečním záření způsobují těžké popáleniny a puchýře, takzvanou fytofotodermatitidu. Proto je nezbytné umět oba druhy bezpečně rozlišit ještě předtím, než se s rostlinou jakkoli manipuluje.
Rozdíl ve velikosti a celkovém vzrůstu
Nejvýraznějším a nejsnáze postřehnutelným rozdílem je celková velikost rostliny. Divoká mrkev dosahuje výšky zpravidla do sedmdesáti centimetrů, maximálně do jednoho metru, zatímco bolševník velkolepý je mnohem impozantnější rostlina, která běžně přerůstá dva až tři metry a jeho dutá lodyha může mít v průměru i deset centimetrů. Pokud tedy na zahradě nebo v jejím okolí narazíte na rostlinu z čeledi miříkovitých, která výrazně přesahuje lidskou výšku, jde téměř jistě o bolševník, nikoli o divokou mrkev.
Rozdíly na listech
Listy divoké mrkve jsou jemně zpeřené, podobné listům kultivované mrkve, s drobnými, téměř nitkovitými úkrojky a celkově měkkým, pírkovitým vzhledem. Listy bolševníku jsou naproti tomu mnohem větší, hrubě zubaté a laločnaté, s ostrými špičatými okraji, a mohou dosahovat délky i přes metr u starších rostlin. Na dotek jsou listy bolševníku drsnější a chlupatější, zatímco listy divoké mrkve jsou hladké a jemné.
Rozdíly na lodyze a stonku
Lodyha divoké mrkve je tenká, chlupatá a plná, zatímco lodyha bolševníku je naopak silná, dutá a na povrchu s charakteristickými nafialovělými nebo nazelenalými skvrnami, které mohou pokrývat celý stonek. Právě tyto skvrny na silné duté lodyze jsou jedním z nejspolehlivějších varovných znaků bolševníku, který by měl každého zahradníka upozornit na nutnou opatrnost.
Rozdíly v květenství
Oba druhy mají bílé květy uspořádané do okolíku, ale velikost okolíku se výrazně liší - u divoké mrkve má okolík v průměru jen několik centimetrů, zatímco u bolševníku může jediný okolík dosahovat průměru přes půl metru, s desítkami menších dílčích okolíčků. Charakteristickým, i když ne vždy přítomným znakem divoké mrkve je také jeden drobný temně fialový nebo červený kvítek uprostřed bílého okolíku, který bolševníku zcela chybí.
Co dělat při podezření na výskyt bolševníku
Pokud se zahradník domnívá, že na pozemku nebo v jeho blízkosti roste bolševník velkolepý, je nezbytné s rostlinou nemanipulovat holou kůží a při jakémkoli zásahu použít dlouhé rukávy, rukavice a případně ochranné brýle, protože i rozprášená míza při sekání může způsobit poškození kůže nebo očí. Likvidace bolševníku je navíc v některých lokalitách regulovaná záležitost vzhledem k jeho invazivnímu charakteru a doporučuje se konzultovat postup s místní správou životního prostředí.
Bezpečné zacházení s divokou mrkví
Naproti tomu divoká mrkev je zcela bezpečná rostlina, kterou lze volně pěstovat na zahradě jako atraktivní doplněk divoké louky, a její kořen je dokonce jedlý, i když u planě rostoucích exemplářů bývá tuhý a dřevnatý ve srovnání s kultivovanou mrkví. Je ale vhodné se ujistit, že jde skutečně o divokou mrkev a ne o jiný, méně žádoucí druh miříkovitých, pokud si zahradník chce kořen nebo listy i konzumovat.
Další podobné druhy, na které si dát pozor
Kromě bolševníku existují v naší přírodě i další miříkovité rostliny, které mohou být s divokou mrkví zaměněny, například bolehlav plamatý, který je silně jedovatý už při pouhém pozření. Proto platí obecné pravidlo, že jakoukoli rostlinu z čeledi miříkovitých, kterou si zahradník neumí se stoprocentní jistotou identifikovat, by neměl konzumovat ani s ní bez ochrany manipulovat.
Shrnutí
Divoká mrkev a bolševník velkolepý jsou rozlišitelné podle velikosti rostliny, tvaru listů, charakteru lodyhy i velikosti květenství. Zatímco divoká mrkev je neškodným a dekorativním doplňkem divoké louky, bolševník vyžaduje maximální opatrnost a bezpečné zacházení s ochrannými pomůckami.
Kořeny a zápach jako další pomocné znaky
Dalším pomocným, i když méně praktickým znakem je kořen a celkový zápach rostliny - kořen divoké mrkve při rozlomení voní typicky mrkvovitě, podobně jako kultivovaná zahradní mrkev, zatímco kořen bolševníku takovou vůni nemá a jeho míza po poškození rostliny spíše nepříjemně štiplavě zapáchá. Tento znak by ale nikdy neměl být jediným vodítkem pro identifikaci, protože k ověření čichem je nutné rostlinu poškodit, což u podezření na bolševník nedoporučujeme bez ochranných rukavic provádět. Spolehlivější je vždy kombinace více viditelných znaků popsaných výše - velikosti, listů, lodyhy a květenství současně.
