Jak kombinovat chřest s petrželí a rajčaty ve smíšené výsadbě?
Chřest je víceletá zelenina, která v záhoně zůstává na stejném místě i desítky let, a proto je volba jejích společníků o to důležitější - kombinace s petrželí a rajčaty patří mezi tradičně doporučované a v praxi dobře fungující trojice.
Proč se rajčata a chřest dobře doplňují
Mezi chřestem a rajčaty existuje zajímavý vzájemný vztah - rajčata produkují solanin a další alelochemické látky, které mají odpuzovat chřestovníka (Crioceris asparagi), typického škůdce chřestu, jehož larvy ožírají mladé výhonky. Naopak chřest po svém odkvětu uvolňuje do půdy látku zvanou asparagusic acid, která působí nematocidně a pomáhá chránit rajčata před půdními hlísticemi (nematody), kteří poškozují jejich kořenový systém.
Jde tedy o oboustranně prospěšnou kombinaci, kde si obě plodiny pomáhají proti odlišným typům škůdců.
Jak rajčata k chřestu vysazovat
Rajčata se k chřestu vysazují zpravidla až po jeho sklizňovém období, tedy od konce června, kdy se chřest necháva dorůst do nadzemní "kapradinové" podoby. Rajčata pak rostou mezi řádky chřestu a využívají prostor, který by jinak zůstal nevyužitý.
Petržel jako doplňující společník
Petržel kořenová i listová se k chřestu hodí díky své nenáročnosti a nízkému vzrůstu, který nekonkuruje nadzemní části chřestu o světlo. Petržel navíc přitahuje drobný užitečný hmyz, jako jsou pestřenky a drobné parazitické vosičky, které pomáhají regulovat populaci chřestovníka a dalšího hmyzu.
Protože chřest i petržel mají mírně odlišné nároky na hloubku kořenů - chřest kořeny jde hluboko, petržel zůstává blíže povrchu - nekonkurují si o vodu a živiny ve stejné vrstvě půdy.
Praktické uspořádání záhonu
- chřest vysaďte do trvalých řádků s rozestupem alespoň 40 cm mezi rostlinami,
- petržel seite do volného prostoru mezi řádky chřestu, kde zároveň funguje jako přirozené krycí osení potlačující plevel,
- rajčata přisazujte od poloviny vegetační sezóny, až chřest přestane být sklízen, a dejte jim dostatek místa na rozrůstání, ideálně s opěrnou tyčí.
Na co si dát pozor
Chřestu nevyhovuje těsné sousedství cibule a česneku - alelopatické látky obsažené v cibulovinách mohou brzdit jeho růst, zvláště u mladých, nově vysazených trsů. Stejně tak je vhodné vyhnout se brambor, které jsou náchylné na podobné houbové choroby jako rajčata a mohly by v těsné blízkosti zvýšit riziko přenosu infekce.
Celkově je kombinace chřest - petržel - rajčata jednou z nejosvědčenějších v tradičním společenském pěstování a lze ji bez obav doporučit i začátečníkům, kteří plánují trvalý smíšený záhon.
Časté chyby při kombinaci chřestu s petrželí a rajčaty
Nejčastější chybou je vysadit rajčata k chřestu příliš brzy, ještě v době, kdy se sklízejí mladé výhonky - rajčata svým rychlým růstem zastíní vyrůstající chřestové výhonky a omezí jejich kvalitu. Rajčata je potřeba vysazovat skutečně až po skončení sklizňové fáze chřestu, obvykle od konce června.
Další chybou je zasazení petržele příliš blízko k bázi chřestových trsů, kde ji chřest svým hustým kořenovým systémem v průběhu let přerůstá a petržel postupně slábne. Lepší je petržel vysévat volněji do uliček mezi řádky, ne přímo k jednotlivým rostlinám.
Co dalšího se k trvalému záhonu s chřestem hodí
Kromě petržele a rajčat se k chřestu dobře hodí i salát, protože má krátkou vegetační dobu a lze ho sklidit ještě před tím, než chřest naroste do plné výšky a zastíní nižší rostliny. Bazalka vysazená mezi chřest a rajčata navíc doplňuje ochranu proti mšicím a bílé mušce a svou vůní dotváří celkovou ochrannou clonu kolem trvalého záhonu.
Protože chřest zůstává na místě řadu let, je vhodné jednou za sezónu zkontrolovat, zda se do jeho blízkosti samovolně nerozšířily cibuloviny z okolních záhonů - jejich kořenové výměšky by mohly dlouhodobě oslabovat vitalitu chřestových trsů.
Dlouhodobé plánování trvalého záhonu
Protože chřest zůstává na stejném místě i dvacet let, je výhodné už při zakládání záhonu počítat s tím, že se okolní výsadba rajčat a petržele bude v průběhu let obměňovat podle osevního postupu, zatímco chřest sám zůstává stabilní kostrou záhonu. Vyplatí se proto chřestu vyhradit trvalé řádky a kolem nich ponechat dostatečně široké uličky, které umožní každoroční obměnu doprovodných plodin bez nutnosti zasahovat do kořenového systému chřestu.
Díky tomu lze celý smíšený záhon udržovat produktivní a vizuálně přehledný i po mnoho let, aniž by bylo nutné chřest přesazovat nebo narušovat jeho citlivý kořenový systém.
